Na co musí myslet programátor

• syntax (pohlídat si středníky apod. aby to šlo zkompilovat) – viz ZPRO, PRC
• správné formátování (např. odsazování, max 1 příkaz na řádek)
• vhodné strukturování kódu s ohledem na pochopitelnost, údržbu a rozšiřitelnost (to se budeme učit a procvičovat na PROP)
• nedefinované chování
  nebezpečí: může se projevit libovolným způsobem (může to nějak fungovat ale špatně, může to dávat nedefinovaný nebo i náhodný výsledek, může to crashnout program, ale může to třeba taky zformátovat disk, restartovat počítač atd.)

• správnost algoritmu (dostatečná obecnost)

  • ošetřit chování pro všechny možné vstupy (včetně těch, se kterými programátor nepočítal – „blbost uživatele“)
  • demonstrovat na příkladu výpočtu odmocniny půlením intervalu – pro \(x>1\) se půlí interval \((0, x)\), pro \(x<1\) se půlí interval \((x, 1)\) (a pro \(x<0\) chyba – viz níže)

  • počítat s aritmetickými chybami pro číselné typy s plovoucí desetinnou tečkou (float, double)
    např. pro ukončení cyklu není vhodná podmínka == nebo !=, ale >= nebo <=, např.

    float x = 0;
    float h = n / 1000.0;
    while (x != n) {
        // do something
        x += h;
    }
    

  • také pozor na porovnávání bezznaménkových (unsigned) typů s nulou:

    template <typename Value, typename Index>
    void f(Value* array, Index N)
    {
        for (Index i = N - 1; i >= 0; i--) {
            // do something
            array[i] = 0;
        }
    }
    

  pokud je Index např. unsigned int, je podmínka v cyklu vždy splněna, neb 0-- == 4294967295

• psaní komentářů a případně dokumentace (zpětné dopisování textu je nejotravnější věc, která může programátora potkat)

• efektivita výsledného kódu
  • výběr vhodných datových struktur – včetně kontejnerů z STL (např. std::vector vs std::set vs std::unordered_set)
  • výběr vhodných algoritmů
  • optimalizace samotného kódu – umožňují zpracovat ekvivalentní program (z hlediska výpočtu) efektivněji

Zpracování chyb

Možnosti:

1. speciální hodnoty (např. NULL, NaN apod) – používá se např. v databázích (nezávisle na jazyku), matematických funkcích (C i C++)
2. chybové kódy (error codes) – přístup jazyka C
3. výjimky – musí to podporovat jazyk (C++ ano, C ne)
4. std::variant
5. assert + crash – hodí se pro debugování a pro chyby, ze kterých se nelze zotavit
   • např. operator[] pro pole/vektory – ověřování se chceme vyhnout z důvodu efektivity
   • assert se velmi hodí i pro případy, kdy se programátor zrovna nechce danou chybou zabývat – omezíme si přípustnou množinu správných vstupů a správné zpracování chyb v podstatě odložíme na později (až assert nebude stačit – dle výčtu výše)